Snídaně ve stylové kavárně
Brzy ráno jsme opustili naše ubytování. A to proto, že jsme na snídani měli zamířeno do místní snídaňové kavárny, kterou nám doporučila naše kamarádka, místní rodačka. Podle jejího doporučení bylo třeba dorazit těsně před otevřením, jinak je třeba čekat ve frontě na volné místo. A protože otevírají ráno v 8 hodin, museli jsme být včas na místě. Báli jsme se, že v centru nezaparkujeme, ale ukázalo se že v sobotu to není až takový problém. Našli jsme poloprázdné parkoviště, i když placené, a pět minut před osmou jsme stáli před Sabrina’s Cafe. Stáli tam už před námi asi 4 lidi. Sabrina’s Cafe je, jak je v USA zvykem, malý řetězec, který má ve Philadelphii celkem 5 poboček. Jako vždy obsluha skvělá, příjemná, komunikativní a navíc to byly vše mladé krásné černošky. Než jsme si stačili objednat, lokál se zcela zaplnil. O tom, že se jedná o skutečně oblíbenou kavárnu svědčilo i to, že jeden stůl zabrali místní policisté.
Objednali jsme si polévku dne, která byla dýňová, müsli s mlékem a na doporučení obsluhy jejich vlajkovou loď – francouzský toast challah, plněný selským bílým sýrem s banány a politý vanilkovým sirupem. Polévka i müsli skvělé, ale když přinesli toast, vedle od stolu nám místní pochválili výběr a říkali, že jsou zvědaví, jestli to dáme. Ten byl neuvěřitelně velký, dobrý a … neskutečně sladký. Ale nakonec jsme ho dali.

Mrakodrapy a tržnice
Philadelphie nás okouzlila panoramatem downtownu. Určitě to není město s největším počtem mrakodrapů ani s těmi nejvyššími. Ale právě to, že jich tu není mnoho, ale je mezi nimi i jeden architektonický klenot, je velice atraktivní. Ani ne tak věž Comcast, která je s 342 metry nejvyšší budovou města. Tím klenotem, z našeho hlediska jsou dvě věže Liberty Place. Nejsou ani nejvyšší, ani nejstarší. Jsou jen prostě nádherné. A nejhezčí je ta One Liberty Place.

Okouzleni mrakodrapy jsme nakonec dorazili k dalšímu bodu naší návštěvy, který nám byl důrazně doporučen – Reading Terminal Market. Jedná se o největší krytou tržnici ve městě. Vládne tu skvělá atmosféra a najdete zde plno dobrot ke koupi i ochutnání. Na rozdíl od podobných tržnic třeba v Itálii je tu více stánků s občerstvením a méně se zbožím na prodej. Přesto je tu nabídka takřka neskutečná. Třeba až tady jsme pochopili, proč je americká slanina tak výtečná. V tržnici jsme našli pult, kde bylo snad 30 druhů slaniny všech možných stupňů tučnosti, zauzení a typů masa. Pak se člověk nediví, že restaurace si může vybrat tu nejlepší pro své pokrmy.

Trocha historie …
A z tržnice rovnou do historie. Protože ve Philadelphii vlastně vznikly USA, nemohli jsme minout historická místa americké ústavy. První zastávka byla u Independece Hall. Tady byla přijata americká ústava a vyhlášena nezávislost. Bohužel zdarma je přístupná pouze zasedací místnost Nejvyššího soudu. Všechno ostatní je k vidění pouze se vstupenkou. Tu je bohužel možné koupit pouze předem online na přesně stanovený čas. To jsme nevychytali a vstupenky jsme tedy neměli. Navíc, jaká náhoda, když jsme se chtěli domluvit s průvodcem, zda by přece jen nebylo možné bez vstupenky se podívat dovnitř, začaly v objektu pískat sirény a návštěvníci se hrnuli ven kvůli požárnímu poplachu…
Druhou zastávkou měl být zvon Liberty Bell, tedy nejznámější symbol americké nezávislosti. Bohužel je umístěn v krytém proskleném pavilonu a u vstupu k němu byla neskutečně dlouhá fronta. Takže jsme si ho prohlédli pouze z venku přes prosklenou stěnu pavilonu. A pak už jsme se vydali zpět k našemu autu. Zjistili jsme, že Philadelphia je krásné město se spoustou muzeí a parků a že bychom se sem rádi někdy vrátili na vícedenní pobyt.

Amishové v Pennsylvánii
Naším dalším cílem prakticky poslední části trasy bylo město Lancaster. V jeho okolí žije totiž jedna z největších komunit amishů. Pro ty, kdo nevědí o čem je řeč, tady je odkaz na wikipedii, kde je vše vysvětleno. Nejprve jsme ale zajeli na něco dobrého k obědu, protože nám velice vyhládlo. Našli jsme si skvěle hodnocený podnik Miller’s Smorgasbord. Jak název napovídá, je to restaurace samoobslužná formou švédských stolů. Protože jsme neměli rezervaci předem, museli jsme si asi 15 minut počkat, než se uvolnila dvě místa pro nás. Nabídka byla obrovská. Vstupné je 29 USD a v ceně jsou jídla a základní pití, tedy nealko. Vybrali jsme si z polévek bisque a potom smažené kuře se salátem a zálivkou. Bisque byl naprosto skvělý. Tak dobrý jsme snad jedli jen v luxusní restauraci před mnoha lety na Korsice. Ale kuře nás zcela oslnilo. Na pohled nevypadalo zrovna moc vábně, ale když jsme se do něj zakousli, byla to úplná pohádka. Neskutečně křupavý a skvěle okořeněný obal a uvnitř šťavnaté kuřátko. Salát se zálivkou už to jen doladil k úplné dokonalosti. Na tohle kuře bych sem jezdil třeba i několikrát týdně. Přiznám, že jsme si každý dali dvě plné porce…
No a konečně jsme se rozjeli za tím hlavním, co jsme chtěli vidět, trh amishů. Popojeli jsme tedy z Lancasteru do obce Bird in Hand. Ano opravdu se obec jmenuje v překladu Vrabec v hrsti (ten smysl to v angličtině má). V ní je jeden z větších trhů, kde své produkty příslušníci komunity amishů prodávají. Je to nádherný prostor, plný stánků s prodejem nebo občerstvením. Obsluhují tu převážně ženy v typickém oblečení, který nosí povinně všechny členky komunity amishů. Ochutnali jsme výtečný fresh džus a koupili popcorn. Ostatně jsme si všimli, že popcorn a různé směsi na jeho dochucení od amishů se prodávají po celé Pennsylvánii i v běžných obchodech.

Poslední večer v USA
Od amishů už jsme jeli nonstop do místa našeho posledního ubytování, do města Leesburg. To leží jen něco přes 20 mil od washingtonského letiště, kam jsme měli druhý den kolem deváté vracet auto do půjčovny. Leesburg je malé město, spíše evropského typu. Ubytovali jsme se a vyrazili do centra. Po tak mohutném obědě jsme ani neměli hlad a tak jsme spíše hledali podnik, kde bychom si mohli sednout, dát si skleničku a k ní něco malého. Nakonec jsme skončili na příjemné zahrádce podniku s podivným názvem Shoe’s Cup & Cork. Ke sklenici piva a vína jsme si dali výtečnou sýrovou majonézu s kousky měkké čerstvě připravené tortilly. A po příjemném posezení jsme ulehli abychom prospali poslední noc v USA.