Změna plánu a fastfoody
Úterní ráno bylo ve znamení změny plánu cesty. Protože jsme původně rezervovali úterní dopoledne na muzeum Andyho Warhola, které jsme stihli už v pondělí, vznikla nám časová díra. Do ubytování na další noc jsme to měli nějakých 130 mil, tedy 2,5 hodiny jízdy. Takže jsme se nakonec rozhodli, že uděláme zajížďku do Clevelandu, kde je svatostánek nás rockerů –The Rock & Roll Hall of Fame , tedy rockenrolová síň slávy. Po snídani jsme vyrazili na další cestu. Celkem jsme to měli okolo 150 mil a u městečka Petersburg jsme překročili hranice do státu Ohio.
Rozhodli jsme se, že cestou ochutnáme nějaký ten fastfood, i když Robby nás před nimi důrazně varovala. První se namanul Dunkin‘ Donuts. Koupili jsme si jeden donut, borůvkové kuličky a cappucino a ledovou kávu s mlékem. Káva když se hodně osladila, dala se pít, donut byl gumový, ale dal se pozřít. Kuličky s borůvkovou příchutí jsme jen ochutnali a letěly do koše. To byl hodně chemický nechutný produkt.

Druhou návštěvu jsme si prostě nemohli odpustit, protože stále čteme všemožná porovnání českého a amerického McDonalds. Takže jsme se tam zastavili. Hodně jsme četli, že americké McDonaldy bývají někdy špinavé a zašlé špeluňky, ale ten ve kterém jsme byli, byl zcela na úrovni našeho. Dali jsme si klasické meníčko McBacon a 3 ks stripsů. První, co nás trklo, když jsme otevřeli krabičku s hamburgrem bylo, že vypadal opravdu jak na fotce. Bulka byla o dost sladší, než ta u nás. Maso a sýr s výraznější chuti, nebo alespoň jsem měl ten pocit. Hranolky stejně vybledlé jako u nás, ale křupavé. K hranolkám jen malý dodatek. V USA si můžete objednat stupeň osolení. Po dosavadních zkušenostech jsem si objednal ty nejméně slané. No a byly stejně slané, jako standardní u nás. Nedovedu si představit co bych dostal, kdybych si objednal ty středně nebo dokonce hodně slané. Stripsy byly dobré, ale nic zvláštního. Takže americký mekáč celkově průměr, srovnatelný s naším.

Rock and Roll a víno z Ohia
No a pak už hurá do Clevelandu. K cestě jsme vybrali neplacené dálnice a vedlejší cesty abychom trochu poznali místní venkov. První rozdíl mezi státy Pensylvánie a Ohio se ukázal chvíli po překročení hranic. Za celou dosavadní cestu po Pensylvánii jsme nenarazili ani na jednoho policistu na silnici. Naopak jak jsme vyjeli do Ohia, na 50 milích byly tři policejní hlídky, které kontrolovaly řidiče. Takže v Ohiu jsme si dávali obzvláštní pozor na dodržování povolené rychlosti. V Clevelandu nás uvítalo panorama downtownu, ale my jsme spěchali na nábřeží jezera Erie, kde ten rockový svatostánek leží.

Rock’n’roll Hall of Fame, jsme našli bez problému a už ze silnice na ní byl impozantní pohled. Zaparkovali jsme na blízkém placeném parkovišti a došli k pokladnám. Nicméně byl tam asi milion lidí, takže bychom strávili hodiny ve frontě. Byli jsme trochu zklamáni, ale bylo to i tím, že jsme se do Clevelandu rozhodli zajet tak náhle. Příště určitě koupíme vstupenky online hodně dopředu. Takže rychle pár fotek a cesta dále.

Opět jsme použili s úspěchem strejdu Googla a našli jsme po cestě podél pobřeží jezera tip na vinařství. Trochu nás to překvapilo, protože jsme v životě neslyšeli o vínech z Ohia. Dojeli jsme ke krásnému kamennému domku italského střihu mezi vinicemi – Laurentia winery. Uvnitř jsme ochutnali překvapivě dobrá bílá vína, včetně vína ledového. Charakterem připomínala bílá vína ze severu Itálie, jen nebyla chuťově tak intenzivní. Ale jako skvělá lehká stolní vína k jídlu si je dovedu představit. Taky tu nabízejí uvnitř i venku posezení a denní menu. Dozvěděli jsme se, že v údolí Grand River Valley je dnes 30 vinařství, takže to je už docela slušná vinařská oblast.

Průmyslová Ashtabula a kuřecí fastfood
Velice sympatická a vstřícná holčina, která nás ve vinařství obsluhovala, nám poradila navštívit malé přístavní městečko Ashtabula. Tak jsme neodolali. Našli jsme tam atmosféru amerického maloměsta s bývalou průmyslovou tradicí. A mimochodem tam byla trochu hipsterská kavárna ale s dobrou kávou, i když taky z plastu.

A pak už jsme zamířili po nejdelší dálnici USA (celkem 4 862 km) Interstate Highway 90 do Erie, kde jsme měli rezervován hotel na další noc. Ubytovali jsme se a připravili se na odchod na večeři. Robby se trochu zhnusila, když se dozvěděla, že jsme byli ve fastfoodech. Ale doporučila nám, že pokud chceme do dobrého fastfoodu, tak jedině do kuřecího Chick-fil-A. Ten byl asi 500 metrů od našeho hotelu a tak jsme vyrazili pěšky. Chyba. Došli jsme jen od hotelu k hlavní silnici a dále už nebyly chodníky. Takže pokorně jsme se vrátili pro náš americký koráb silnic a jeli ten kousek autem, jako všichni Američané. Dali jsme si salát se smaženými kuřecími kousky, grilované kuřecí nugety, bramborové mřížky a malinovou limonádu. Musím uznat, že to bylo všechno skvělé. První fastfood, kde jsme si opravdu pochutnali. Škoda, že není u nás.
No a pak už jen autem zpět do hotelu a spát. Další den nás čekal jeden přírodní úkaz a jeden gastronomický zážitek.