Bílej dům, to malý bílý stavení ...
První naše ráno v USA bylo silně poznamenáno hotelovou snídaní. Nečekali jsme žádné lukulské hody a ani jsme se jich nedočkali. Snídaňová nabídka chudší, ale stačila. Nicméně poměrně nechutné kafe výhradně z plastových kelímků a jídlo podle volby hosta buďto z papírových nebo plastových talířků. Mléko jiné než zcela odstředěné (pod 0,5% tuku) nebo max 2% taky nebylo k dispozici (stejně jako ve všech ostatních hotelech, kde jsme bydleli). V plastovém kelímku, označeném jako jogurt „0% fat, sugar free“ se skrývala bílá hmota, podobající se spíše želatině, plná umělých sladidel a ochucovadel. Ano, první srážka s moderní americkou posedlostí, tedy konzumací produktů bez tuku a cukru, byla skutečně tvrdá.

Po snídani pro nás přišla Robby a vyrazili jsme do centra Washingtonu D.C.. Stanici metra (stříbrná linka, která jede z letiště) Innovation center jsme měli jen pár stovek metrů od hotelu. Jeli jsme celkem 18 stanic a vystupovali na stanici Federal Triangle, přímo v centru. Robby nám připravila plastové karty, které se nabíjejí v automatech na každé stanici. V nich se platí bankovkami, mincemi nebo kartou. Cesta do centra trvala kolem 50 minut a stála 2 USD.

Naším prvním cílem by samozřejmě Bílý dům. Po eskalátorech jsme vyjeli na ulici. Monumentální neoklasicistní stavby a všudypřítomné americké vlajky, to byl první dojem. Bílý dům v době naší návštěvy bohužel nebyl přístupný zřejmě kvůli nějaké státní návštěvě. Museli jsme se tedy spokojit pouze s jeho návštěvnickým centrem.

V restauracích je automaticky kohoutková voda zdarma. V téhle kavárně si ji může každý sám zdarma natočit.

Cestou jsme se ale stavili na normální kafe v kavárně. Sice opět z plastu, ale káva normální, kterou jsme si vychutnali. A pak už návštěvnické centrum Bílého domu. Po nezbytné bezpečnostní kontrole jsme si prohlédli expozici, mapující historii a současnost jedné z nejznámějších budov světa. Nebyl to nijak úchvatný zážitek, ale zajímavé a trochu upravující pohled na život prezidentů USA. Bílý dům jsme obešli dokola a pokochali se pohledem na nejznámější dům světa.

Smithsonian’s jsou grátis
Po cestě jsme navštívili Muzeum amerického umění a Renwickovu galerii (American Art Museum and Renwick Gallery). A pak už kolem Washingtonova monumentu parky kolem všech muzeí směrem ke Kapitolu.

Jen maličko o muzeích ve Washingtonu D.C.. Jsou jich tu samozřejmě desítky. Ale těmi nejdůležitějšími jsou muzea Smithsonova institutu (Smithsonian Institution). Je to největší muzejní a vzdělávací instituce na světě. Zastřešuje 21 muzeí a jedno ZOO. A ta nejdůležitější informace pro turisty – do všech je vstup zdarma!!! Do těch nejvytíženějších je ale doporučeno si předem rezervovat vstupenku online. My jsme měli dále namířeno do dvou z nich. Do nejvytíženějšího Leteckého a kosmického muzea (National Air nad Space Museum) Robby rezervovala vstupenky. Do Národní portrétní galerie (National Portrait Gallery) jsme vstoupili nejdříve. Opravdu nebyl čas projít si ji úplně celou, ale líbila se nám i aktuální umělecká epozice modernějšího umění. Pokud by někdo přijel do Washingtonu D.C. a chtěl by si důkladně projít třeba jen umělecká muzea, tak to odhaduji tak na týdenní až desetidenní pobyt.

A protože byl čas na oběd, zašli jsme na pravé americké barbecue do podniku Hill Country. Konečně jsme si dali to pověstné maso, mac’n’cheese a kukuřičný chleba. A pak už do leteckého muzea. Tam nás ale čekalo trochu zklamání. Před muzeem stála zdáli viditelná fronta, ani se neodvažuji odhadnout kolika lidí. A všichni měli, jako my, rezervované vstupenky na 14:30. A protože jsme měli naplánováno ještě druhé letecké muzeum druhý den, tohle jsme prostě odpískali.

Cestou ke Kapitolu jsme ale šli kolem Národního muzea amerických indiánů (National Museum of the American Indian) a tak jsme do něj hned neplánovaně zašli. A neudělali jsme chybu. Nutno konstatovat, že třeba vystavených historických exponátů ze života indiánů máme v Praze v Náprstkově muzeu více, ale o tohle zjevně v tomto muzeu nejde. Expozice mapuje změny, které v životě původních obyvatel (v USA se spíše než s pojmem „Indian“ setkáte se slovním spojením „native American“) nastaly a jak ovlivnily současnou USA. A tak pro mne nejzajímavějšími exponáty byl třeba buben se zesilovačem, moderní indiánské tenisky nebo dámská kabelka. A pak sál s artefakty moderních USA, které jakýmkoliv způsobem odkazují na původní obyvatele. Vystaveny jsou tu nejen pivní etikety s názvy indiánských kmenů, fotky známých odobností s Indiány, ale třeba i světoznámý motocykl Indian nebo také světoznámá střela s plochou drahou letu Tomahawk. Tohle muzeum vřele doporučuji, je to velice intenzivní zážitek.

A pak to byl už jen kousek ke Kapitolu. Robby nám sice rezervovala i vstupenky do knihovny Kapitolu, ale dolehl na nás jet leg a tak jsme se odebrali k nejbližší stanici stříbrné linky metra a jeli domů. Po sytém obědě s barbecue jsme ani neměli chuť na večeři a tak jsme šli rovnou do hajan.