Pokud se chystáte na dovolenou do jižních končin Evropy, tak skvělým cílem je italské jezero Garda. Je tu příjemné středomořské klima, plno přírodních krás, historie a gastronomických zážitků. Nejsevernější cíp jezera, který býval pohraniční oblastí rakousko-uherské monarchie, nabízí mnoho zajímavých kontrastů.
První, co to doslova udeří do očí, je krajina. U jezera palmy, olivové háje a nad tím vším do pozdního jara zasněžené vrcholky Alp. Asi nejkrásnější doba je tu právě jaro, kdy ještě teploty nepřekračují příjemných 25°C, údolí i horská úbočí se zazelenají a rozkvetou a na vrcholcích leží sníh. Ale také léto je tu přece jen příjemnější, než na úplném jihu.
Vanou tu totiž pravidelné větry, které letní teploty přece jen dělají příjemnější. Na podzim tady všude dozrávají olivy, kaštany, ovoce a zelenina, kterými je tento kout jezera Garda proslulý. Kam tedy nejlépe zajít, co ochutnat a co nevynechat?
Olivový olej
Trentinský olivový olej od jezera Garda je proslulý svou nejvyšší kvalitou. není to ovšem olej ze supermarketu za pár korun, na kterém se smaží nebo se leje proudem do salátů. Tento skutečně extra panenský olivový olej se vyrábí nejen z nejkvalitnějších oliv ale i tou nejmodernější technologií, kdy jsou olivy zpracovávány bez přístupu vzduchu. Olej si tak uchovává nejen velmi výraznou chuť ale i většinu láztek, příznivě působících na lidský organismus.
Celkem je tady asi 10 registrovaných producentů, kteří svůj olej prodávají na trhu. Jinak ale si tu každý druhý statek lisuje olej pro svou vlastní potřebu. Tedy vlastně nechává lisovat, protože technologie drcení oliv a pak odstřeďování oleje (olej se už nelisuje) je poměrně velká finanční investice.
Uznávanou vlajkovou lodí je firma OlioCru, jejíž oleje se umisťují na světových žebříčcích pravidelně mezi první dvacítkou nejlepších. Jejich nejkvalitnější oleje jsou z vypeckovaných oliv. Odstraněním pecek se sice snižuje výnosnost ale olej je chutnější a kvalitnější. Ale i u ostatních místních producentů dostanete výhradně oleje nejvyšší kvality.
Carne salada
Prastarý místní recept uchování syrového hovězího masa naložením do oleje s bylinkami a solí je známý po celém Trentinu. Původně ovšem pochází právě od severního cípu jezera Garda. Maso zraje několik týdnů původně v dřevěných dížích, dnes v plastových bednách. Po osušení je možné ho konzumovat.
Nejčastější je nakrájené na tenké plátky jako carpaccio, samozřejmě pokapané místním kvalitním olivovým olejem a posypané hoblinkami sýra Trentingrana. I když ti opravdiu militantní milovníci tradice sýr odmítají. Druhou dodnes používanou úpravou je carne salada grilované. Nejklasičtější recept je s fazolemi ale dnes se nabízí i s pečivem nebo třeba s polentou.
Producentů carne salada je tu mnoho. Tím největším je řeznictví Bertoldi. Ale naložené hovězí si tu vyrábí plno dalších restaurací ale i domácností. Výtečné jke třeba v restauraci hotelu Antica Croce v obci Tenno v kopcích nad Arcem. Tady nabízejí hostům i carne salada uzené.
Kiwi, kaki a další ovoce
Jaro je u jezera Garda krásné, léto horké ale pro milovníky gastronomie je určitě nejlepší zajet sem na podzim. To totiž dozrává úroda a že tu je bohatá a pestrá. kromě oliv, jejichž sklizeň vrcholí okolo přelomu října a listopadu, je tu i mnoho dalšího.
Jistě si všimnete hustých porostů všude kolem silnic. Při bližším ohledání zjistíte, že se jedná o kiwi a kaki. Těmhle dvěma druhům ovoce se tu výjimečně dobře daří. Vyvážejí se do celé Itálie, kde jsou ceněna pro svou kvalitu. Místní je ale na místě prodávají čerstvé nebo z nich vyrábějí různé další produkty. Oblíbené jsou sušené čipsy z kaki nebo marmeláda z kiwi.
Jeden z vyhlášených pěstitelů a producentů je statek Maso Giare. V jejich obchůdku přímo u silnice Arco-Trento můžete ochutnat a zakoupit jablka, kaki, kiwi a výrobky z nich ale také třeba jejich vlastní olivový olej. Z vlastní zkušenosti vím, že jejich výtečná kiwi při dobrém uskladnění v chladu a temnu vydrží chutné a voňavé až 5 měsíců.
Kaštany a restaurace, kde vládne žena
Okolí městečka Arco, zvláště obec Campi, je známé také pěstováním kvalitních jedlých kaštanů.
Tady mají kaštany s ochrannou známkou a kaštanovníky, které rostou v místních lesích, jsou chráněny a dokonce mají každý své číslo a registraci. Sběr zralých kaštanů probíhá jen na podzim ale ochutnat je lze celoročně.
Jedna ze skutečně nejlepších restaurací, kde kaštanové menu nabízejí, je rodinný podnik La Casina v obci Drena vysoko nad údolím. Rodina si z části sklizených kaštanů sama mele mouku a z té pak připravují dobroty celoročně. Restauraci vládne mladá šéfkuchařka Giada Miori, která přes svůj nízký věk dokáže nejen z kaštanů vykouzlit opravdové zázraky.
Není balsamico jako balsamico
Balsamikový ocet, jak známo, pochází z oblasti Modeny. Nicméně je dnes vyráběn i v jiných částech Itálie, ovšem už bez označení „di Modena“. Jen ale malá část běžné populace ví, že chráněné označení původu ještě nutně nemusí znamenat nejvyšší kvalitu. Existují totiž dva základní druhy balsamikového octa. Ten nejčastěji se vyskytující v obchodech je levný ocet, který zraje v nerezových tancích 1-2 roky a často je dobarvován karamelem.
Ten pravý a původní musí nale zrát výhradně v dřevěných sudech a to výrazně déle a nesmí obsahovat nic jiného, než hroznový mošt a octové kvasinky. Ten se většinou označuje přívlastkem „tradizionale“ a poznáte ho snadno. Prodává se většinou v v lahvičkách o obsahu 0,25 l a menších a cena se pohybuje od 250 Kč/0,1 l výše. Právě tento tradiční ocet vyrábí už osmý rok rodinná firma Acetaia balsamico Trentino v obci Tenno nad Arcem. Balsamico tu zraje v sudech z 8 různých druhů dřeva (dub, moruše, třešeň, akát, kaštan, jasan, jalovec a hrušeň).
Balsamiko je tu středobodem a tak v místní restauraci se podávají výtečná jídla, se kterými je možné balsamiko ochutnat. Navíc je tu i několik luxusních pokojů, které nabízejí ubytování. A jako prémie je z terasy restaurace asi nejkrásnější výhled na oblast Garda Trentino.
Polenta je základ
V celém Trentinu, Jižním Tyrolsku ale i mnoha dalších regionech severní Itálie byla a dodnes je základní přílohou polenta. Tedy více či méně hustá kukuřičná kaše. Dělá se na desítky způsobů. Jejím základem je ale kvalitní kukuřičná mouka. A právě tu u Gardy mele v historickém mlýně Albetro Pellegrini. Se svou manželkou vlastní po svých předcích mlýn, původně poháněný vodním kolem.
Dnes už je sice pohon elektrický ale prakticky vše ostatní zůstalo původní. Mele se tedy na strojích, poháněných koženými řemeny přes originální transmise. Stroje vesměs mají výrobní štítky s daty z dob CaK monarchie. Alberto pravidelně pořádá i komentované prohlídky a v malém krámku přímo ve mlýně je možné si polentu ale i další pochoutky z kukučice zakoupit.
Káva, která si na nic nehraje
Rodinná firma Omkafé zahájila svou činnost v roce 1947, kdy otec dnešních majitelů (sourozenci Martinelliovi) začal doma pražit kávu a rozvážel ji na bicyklu po okolí. Jeho kolo je cenným exponátem firemního muzea, které je umístěno v prvním patře dnešní moderní budovy firmy na kraji Arca. Dnes prakticky žádná dobrá restaurace, kavárna nebo cukrárna v oblasti nenabízí jinou kávu, než tu se značkou Omkafé. Pražírna zpracovává pouze kvalitní kávy, včetně špičkové robusty, která je u nás některými tak odsuzována.
Při ochutnávce ve firemním obchůdku pochopíte, že nejen čistá arabika ale i její citlivá směs s kvalitní robustou při správné přípravě vytvoří lahodný a povzbuzující nápoj. A že Italové se nedají odbýt nekvalitní kávou, o tom není pochyb.