Mezi jihotyrolským Meranem a Bolzanem u dálnice zvané místními MEBO leží město Lana. Odtud nahoru směrem k nejvyššímu jihotyrolskému vrcholu Ortler, leží údolí Ultental. Jeho jméno má kořeny v latině a znamená konec nebo poslední. A název nelže tady skutečně silnice končí. Turisty je to jedno z nejméně známých koutů této bývalé části habsburské monarchie.
Ultental je údolí, dlouhé něco okolo 40 km a místy hodně úzké se strmými stráněmi. Když jím projíždíte, stoupá stále výše a výše. Údolí je pro turisty cenné nejen klidem, krásnou přírodou, autentickou gastronomií ale také převážně původní selskou architekturou. Nenajdete tu žádná města, jen celkem 5 obcí, z nichž největší (St. Walburg) má pouze 2200 obyvatel, což je polovina celkové populace celého Ultentalu. Obyvatelé jsou tu roztroušeni především po selských usedlostech na stráních.
Údolí si až do roku 1978 žilo vlastně svým vlastním životem. Teprve právě v tomto roce totiž bylo propojeno silnicí se zbytkem světa. Proto se tu dodnes zachovaly tradice a klasický životní styl, ke kterému patří neodmyslitelně tradiční architektura s dřevěnými roubenými staveními s typickou střechou, pokrytou ručně štípanými šindely zatíženými kameny.
Bydlení na statku se vyplatí
V Ultentalu se nenacházejí žádné hotelové komplexy, moderní mnohapatrové budovy nebo výkřiky posledních trendů v architektuře. Není tu pro turistická centra tak tapický ruch a zmatek. Turismus je tu zaměřen na především na agroturistiku. Hosté sem jezdí za klidem, pohodou, dobrým jídlem a pitím a krásnou přírodou. Místní selské statky ať už ty tradiční nebo nově vystavěné nabízejí překvapivý komfort.
Příkladem je rodinný statek Oberhausgut z 15. století. Dodnes na něm hospodaří původní rodina. Aktuálně manželé Birgit a Peter Gamper. Mají připraveny 3 luxusní apartmány pro hosty, ve kterých nechybí moderní kuchyně, WiFi, podlahové topení ale vše je přesto v selském stylu. I televize je tu umístěna v dřevěném rámu. Domácí produkty jako chléb, speck nebo marmelády jsou samozřejmostí. Peter je truhlář, takže většinu vybavení si vyrábí sám. A nejen to. Rodina si peče svůj vlastní chléb a vyrábí domácí uzeniny, včetně vyhlášeného jihotyrolského specku. Vše tradičním způsobem jako generace jejich předků.
Druhým podobným klenotem je biostatek Unterschweighof. V nadmořské výšce 1700 m je jedním z nejvýše položených statků v Jižním Tyrolsku. Je držitelem titulu statek roku, který uděluje organizace Roter Hahn, která agroturistiku v Jižním Tyrolsku zastřešuje.
Nejstarší modříny
Příroda Ultentalu je skutečně krásná a najde se tu i několik míst naprosto unikátních. Jedním z nich vskutku magickým, které nesmí vynechat žádný návštěvník, jsou „Urlärchen“ – skupinka starých monumentálních modřínů (obvod kmene 8 m, výška 35 m). Legenda mluví o jejich stáří 2000 let. V roce 1930 prudká bouře jeden z nich porazila a byla tak možnost ho podrobně prozkoumat. Thdy vědci napočítali na kmeni okolo 2200 letokruhů. Moderní metody legendární počet let upřesnily na pouhých 850 let, čímž se ale přesto staly nejstaršími žijícími jehličnany v Evropě.
Hofschank je nejlepší restaurace
Do Ultentalu se vyráží i za gastronomií. Nenajdete tu žádnou michelinskou restauraci, ale hlavně poctivou domácí selskou kuchyni. Tu nejlépe ochutnáte v selských šencích (Hofschank). Hofschank Pfrollnhof není až tak snadno dosažitelný. Leží vysoko nad údolím a jede se k němu po klikaté strmé šestikilometrové cestě. Návštěva ale stojí zato. Domácí kuchyně, velice příjemní majitelé, pohádkový výhled. Prostě jedinečný zážitek.
Podobně skvělý je i selský šenk Raffeinhof, který se stal šenkem roku 2015. Tady lze ochutnat i místní specialitu podle starodávného receptu – pečené bramborové šišky s brusinkami (Erdäpfelnudeln). Navíc majitel a celá rodina jsou muzikanti, takže často hostům k jídlu i zahrají tradiční lidové písně.
Pekaři ze staré školy
Jižní Tyrolsko je známé svým výborným pečivem. Nejznámější je schüttelbrot, tedy placka, konzistencí podobná známému knäckebrotu. Pekl se jednou za několik měsíců a skladoval se v světnicích ve zvláštních stojanech, zavěšených na stěnách. Schüttelbrot má svůj název od procesu, kterým se na dřevěné destičce tvaruje třesením (německy schütteln). Ultentalský schüttelbrot je vyhlášený.
Peče ho tu rodinná pekárna Ultnerbrot v obci St. Walburg. Dnes v ní kralují otec a syn Schwienbacherovi, kteří kromě zmíněného schüttelbrotu pečou i spoustu dalších dobrot. A v rámci záchrany místního tradičního zemědělství skupují i celou úrodu obilnin místních sedláků. A jeden tip otce Schwienbachera – pokud si chcete v Jižním Tyrolsku koupit opravdu kvalitní schüttelbrot, kupujte jen ten ručně třesený. Poznáte ho snadno, protože placka má ve středu tmavší místo, tzv. srdíčko a na obalu je jasně uvedeno „handgeschüttelt“.
Ultental stojí za návštěvu. Není pro ty, kteří hledají noční život, desítky turistických atrakcí a luxusní resorty a restaurace. V Ultentalu ale ochutnáte ten pravý tradiční selský životní styl, klid a krásnou alpskou přírodu. Ideální i pro milovníky pěší turistiky nebo horských kol.
A jeden tip na závěr. Při návštěvě neopomeňte navštívit tzv. Häusl am Stoan neboli v místním nářečí domeček na kameni. Když se v roce 1882 údolím přehnala povodeň odnesla voda s sebou velké množství zeminy. Tenhle domek stál, jako řada ostatních, na louce. Tu i s domky odnesla voda ale právě jediný domek stál v místě, kde pod slabou vrstvou zeminy byl obrovský balvan a ten ho zachránil. A tak na místě stojí dodnes.