Prolog
Po několika letech jsme opět vyrazili do Nizozemska a opět do Fríska. Cestu ve třech osobách a třech psech jsme naplánovali opět netradičně a to jako plavbu po fríských kanálech. A stejně jako v minulosti, tak i tentokrát jsme využili služeb firmy Dutch Masters v Praze, která vše perfektně zajistila. Tedy doporučila loď, naplánovala trasu, vše zarezervovala a zaplatili jsme pronájem v Kč, včetně storno pojištění. Oproti našim minulým plavbám jsme tentokrát vybrali loď s nízkou průjezdní výškou, abychom mohli proplouvat i těmi nejzastrčenějšími kanály, kde jsou nízké pevné mosty. Naše loď typu Symphony z loděnice Centerpoint charters měla délku 11,60 m, šířku 3,75 m, ponor 1 m a průjezdní výšku 2,45 m. Poháněl ji dieslový motor s výkonem 50 HP a ten umožňoval dosáhnout maximální rychlosti okolo 12,5 km/h. Loď je vybavena třemi dvoulůžkovými kajutami, dvěma koupelnami a WC, kuchyňkou s plynovým sporákem a lednicí, jednou zásuvkou 230 V pro použití při plavbě (max. 300W) a dalšími, které jsou funkční pouze po připojení na vnější zdroj (např. v přístavu). Zvláštností této lodi je to, že nemá venkovní palubu ale dá se střecha a boční stěny salonu odtáhnout dozadu a vznikne tak jakýsi lodní kabriolet. Jako nejzajímavější nám padla do oka trasa, po které se jezdí legendární bruslařský závot 11 frískými městy (Elfstedentocht). Takže jsme ji maličko upravili, neprojeli jsme jedenácti ale jen 7 městy, protože celá trasa se za 7 plánovaných dní plavby i se zajížďkou na sever, nedala stihnout.
A jedna důležitá informace – pro plavbu na kanálech nepotřebujete žádný speciální řidičák. V Nizozemsku na vnitrozemských vodách stačí, pokud je vám více jak 21 let a můžete řídit loď o celkové délce do 15 metrů a výkonu motoru do 150 HP. Nicméně alespoň krátký zácvik se doporučuje ale ten je možné buďto absolvovat na místě v půjčovně nebo ho v Praze zajišťuje agentura Dutch Masters.

První den – sobota
Brzy ráno jsme vyrazili z Prahy. Naše posádka byla složena ze 3 lidí a 3 československých vlčáků. Přestože strejda Google ukazoval čas jízdy celkem okolo 8,5 hodiny, nakonec po neskutečně rozkopaných německých dálnicích, plných uzavírek, nám cesta trvala přes 10 hodin. Ale do Terherne jsme to stihli včas. Z auta jsme na praktickém vozíku, který je v maríně k zapůjčení, převezli věci na loď. Loď převzali (zaškolení nebylo třeba, protože už jsme měli zkušenost s řízením) a rychle jsme vyrazili. Úklid našich zavazadel už probíhal během plavby. Chtěli jsme totiž stihnout ještě ten den kus naší trasy. A na kanálech platí jedno nepřekročitelné pravidlo, že plout se dá pouze za denního světla. Naše půldenní trasa vedla nejprve po hlavní dopravní tepně – kanále Prinses Margrietkanaal až do městečka Grou. Za ním jsme odbočili do cíle prvního dne naší plavby. Tím byla přírodní rezervace Alde Faenen, známá také pod jménem Princenhof. Chvilku jsme hledali volné úvaziště až nakonec jsme propluli úzkým kanálem a našli malý poloostrov, kde sice už jedna loď byla ale zato za rákosím se nacházela velká louka, kde se naši psi mohli vyběhat. Po procházce jsme se navečeřeli a šli spát.

 

Druhý den – neděle
Ráno jsme vstávali poměrně brzy ale nelitovali jsme, protože východ slunce byl opravdu nádherný. Co jsme ocenili bylo to, že jsme s sebou přibalili i odpuzovače hmyzu do zásuvky. V noci se to v Alde Faenen komáry jen hemží. Po snídani jsme vyrazili na další cestu. Vypluli jsme z rezervace opět na hlavní kanál a po něm až do městečka Bugrum a za ním na jezeře Burgumer Mar jsme odbočili na sever. Naším hlavním cílem dne totiž bylo pobřeží Wattového moře u přístavu Lauwersoog. Cesta vedla už místním užším kanálem až na křižovatku s ostrůvkem Dokkumer Nieuwe Zijlen, kde bylo nutné proplout naším prvním zdymadlem – Willem Lorèsluis. Po něm už jsme se ocitli opět na jednom z hlavních kanálů. Nikoliv ale s obchodními loděmi ale především s plachetnicemi. Míříli jsme totiž nejen k Wattovému moři ale museli jsme přeplout jezero Lauwersmeer, které bylo původně mořskou zátokou. V roce 1969 byla zátoka oddělena od moře 13 km dlouhou hrází. A jak jsme se přesvědčili, tady to opravdu dost fouká a tak je to tu rájem všech druhů plavidel s plachtami. Dojeli jsme až do přístavu, kde hned několik stovek metrů za hrází už bylo Wattové moře. Prošli jsme se a chtěli jsme se najíst. V mořském přístavu byla pěkná samoobslužná restaurace s obrovským výběrem různě upravených ryb a mořských plodů. Objednali jsme si a šli zaplatit a tady jsme narazili na věc, která nás provázela po celý týden a kterou jsme nějak nepochopili. Naše debetní karty Mastercard a Visa tady prostě nefungovaly. Bylo nám doporučeno si jít vyzvednout hotovost do přístavu do bankomatu. A ejhle, přes bankomat byla plechová roleta s informací, že je v provozu pouze pokud je otevřena pokladna pro lodní lístky. A ta je otevřena jen 2x za den pokaždé jednu hodinu. Bylo to velké rozčarování. Nakonec jsme skončili v restauraci přímo na hrázi – Waddengenot aan Zee. Tady jsme se raději předem optali, zda berou naše karty. A protože tady problém nebyl, objednali jsme si mořské menu pro 3 osoby. Přišla porce, kterou jsme nebyli schopni prostě najednou zdolat. A tak jsme si ji zbytek nechali zabalit s sebou a měli z toho ještě večeři a snídani.

Po procházce kolem mořského pobřeží jsme se vrátili do přístavu. Chtěli jsme zaplatit ale v kanceláři pán jen s úsměvem mávl rukou a popřál šťastnou další plavbu. Opět jsme se prali s větrem na jezeře, a protože se už blížil večer, rozhodli jsme se tentokrát přenocovat v přistavu Jachthaven Lunegat u výše zmíněného zdymadla. Našli jsme si pěkné místo, prošli se se psy a po rybí večeři jsme ulehli s dobrým pocitem. Původní plán byl přenocovat u Wattového moře ale my jsme stihli si najet ještě část pondělní trasy. Tedy hafíci šli spát už před večeří po celodenních zážitcích byli dost utahaní.

Třetí den – pondělí
Ráno jsme doplnili vodu do nádrže lodi, zaplatili, prošli se se psy a počkali až začne fungovat zdymadlo, kterým jsme opět museli proplout. Za zdymadlem jsme se dali rovně po kanále Dokkumer Grutdjip až do Dokkumu, kde jsme kromě prohlídky města naplánovali nákup zásob na další cestu a po zkušenosti s platbou kartami i vyzvednout hotovost. Dokkum je krásné fríské město s historickým centrem s maličkými kanály a domky. V bankomatu jsme vybrali hotovost a nakoupili (ani v supermarketu Spar neakceptovali naše debetní karty). A pak jsme vyjeli dále.

Těšili jsme se hlavně na to, že poprvé, díky nízké průjezdní výšce naší lodi, poplujeme opravdu malými kanály. V obci Bartlehiem nám mapa a navigační aplikace (7 dní je zdarma, doporučuji stáhnout před plavbou) ukazovala odbočit pod nizoučký dřevěný most. Byli jsme tak překvapeni, že jsme neuvěřili a odbočku přejeli. Nakonec to opravdu byl náš vysněný kanál. Pod mostem jsme se protáhli, na výšku jsme měli rezervu asi 30 cm a lidé na mostě byli trochu zděšeni, když viděli, že chceme projet. Plavba úzkým kanálem mezi pastvinami a malými vesničkami byla úžasná. Byli jsme tu prakticky sami. Jen občas nějaký kajakář nebo malý člun místních obyvatel. U jedné z vesniček – Finkum jsme našli maličké přístaviště pro asi 10 lodí, kde jsme zastavili a šli na delší procházku se psy po okolí. A pluli jsme dále. Komu se zdají fríské roviny nudné, měl by je zažít třeba při západu slunce. Je to tady skutečně nádherné. Blížil se večer a my začali vybírat místo, kde strávíme noc. Pěkné místo bylo u větrného mlýna s jazykolamným názvem Vrouwbuurtstermolen, kde byla i restaurace. Nicméně tady bychom psy nemohli pořádně vyvenčit a vyběhat a tak jsme pluli dále. Nakonec jsme našli krásné úvaziště uprostřed rozlehlých pastvin, kde momentálně nebyl skot. Psi se vylítali do úmoru po loukách a my v klidu udělali večeři a šli na kutě.

Čtvrtý den – úterý
Brzké ranní vstávání začlo, jako každý den, vyvenčením psů a po něm jsme hned vypluli. Snídani jsme si připravili už cestou. Čtvrtý den plavby měl být ve znamení čtyř fríských měst – Franeker, Harlingen, Bolsward a Workum. Těsně před Franekerem se kanál rozšířil a vjeli jsme ze severu do města. Vyvázali jsme se v centru na městském úvazišti u mostu. Na jedné straně bylo historické centrum a na druhé supermarket, kde jsme chtěli opět něco málo nakoupit. Franeker je další s malebných fríských měst. Přestože je známo svým planetáriem, my jsme šli spíše po gastronomických požitcích. Hned vedle hlavního náměstí jsme narazili na pekárnu Bakkerij Van Der Kloet. Ta sídlí v historickém domě a kromě vlastní pekárny je tu i kavárnička. Z nepřeberného množství pečiva jsme nakonec vybrali typický sladký fríský chléb Suikerbrood se skořicí. Po prohlídce města a nákupu v supermarketu jsme vyrazili dále.

Harlingen jsme měli v plánu pouze projet, nicméně jsme odbočili do postranního kanálu kolem velkých loděnic a narazili na zvedací most, který jsme ani s naší malou výškou nemohli bez zvednutí podplout. A byla zrovna polední pauza. Po přibližně půlhodinovém čekání se most zvednul a mohli jsme pokračovat. Opět jsme vpluli do úzkého kanálu, kde jsme byli pouze a jen my sami. Ale náhoda je blbec, jak se říká. Když jsme připluli do vesničky Witmarsun, kanál se ještě zúžil a právě v místě, kde měl odhadem nějakých 5 metrů šířku jsme v protisměru potkali motorovou loď naší velikosti. Takže jsme couvali. No ale ještě nebyl konec. V tom nejužším místě v zatáčce byl navíc nízký most. Výškově jsme byli v pohodě, zbývalo nějakých 30-40 cm ale úzký kanál ještě zúžily pilíře mostu. Přes snahu celé posádky se nám podařilo zádí do jednoho z nich ťuknout. Naštěstí jsme pluli skutečně krokem a na takové případy jsou tu připraveni a betonové pilíře jsou obloženy silnými dřevěnými fošnami. Takže jsme ani na mostu ani lodi nezaznamenali žádné škody. Po tomhle výkonu jsme se museli vyvázat za obcí a projít se se psy.

Potom jsme propluli plnou rychlostí město Bolsward, protože jsme se obávali, že nestihneme zvedací mosty před Workumem, kde jsme chtěli v přístavišti nocovat. Mezi Bolswardem a Workumem totiž vesměs byla úvaziště bez možnosti přístupu na břeh. Na kanálech sice je možné se uvazovat prakticky kdekoliv, kde to není výslovně zakázáno, tedy i tak, že posádka zatluče na břehu kolíky a uváže se uprostřed přírody. Ale bohužel tady všude se podél břehu táhly ploty nebo elektrické ohradníky a tak nocování ve Workumu byla jediná možnost. Nakonec jsme to stihli a před západem slunce jsme dosáhli bezpečí přístavu. Ten byl naprosto skvěle vybaven i pro psy a majitel nás opravdu překvapil svou vstřícností a jak se o nás postaral, včetně toho, že na kole přijel až k lodi a podal nám osobně všechny informace.

Pátý den – středa
Po snídani jsme doplnili vodu do nádrže lodi a šli zaplatit poplatek, všude jsme platili za loď (platí se taxa za každý metr délky), 3 osoby a 3 psy mezi 12-18 EUR. Čas vyplutí byl limitován provozní dobou nizoučkého železničního mostu. Ten tentokrát nebyl zvedací ale otočný. Další den měl být s malou výjimkou ve znamení plavby po jezerech. Z Workumu jsme se po chvíli dostali na první tři malá – Sânige Grûns, Sânmar a Grutte Gaastmar. A pak už jsme vpluli na jezero Fluessen, druhé největší ve Frísku. Po něm jsme se vydali jihozápadním směrem do historického přístavu Stavoren, ležícího u nizozemského sladkovodního moře IJsselmeer. Fluessen je jednou z hlavních dopravních tepen a také to tu opravdu bylo jak „na Václaváku“. Středem jezera vede hlavní plavební dráha a ta byla plná motorových lodí naší třídy ale občas projela i obří nákladní loď. Navíc tu křižovala spousta plachetnic. U těch platí pravidlo, že pokud loď pluje pod plachtami, má přednost před motorovými loděmi. Takže člověk musel mít stále oči na stopkách a tady nám opravdu občas chybělo zpětné zrcátko, protože jsme nebyli nejrychlejší lodí a tak nás často někdo předjížděl (nebo „předplouval“?). Po dlouhé jezerní plavbě jsme se širokým kanálem Johan Frisokanaal dostali až k obří betonové hrázi s čerpadly, která od roku 1967 upravuje výši hladiny v kanálech oproti sladkovodnímu moři IJsselmeer.

Těsně před hrází jsme odbočili doprava a po chvíli se ocitli přímo v centru města Stavoren. Tady jsme se vyvázali na městském úvazišti a vyrazili na prohlídku města a přístavu. Přes úzké uličky a malebné domky jsme došli k turistickému středobodu Stavorenu. Tedy starému zdymadlu se sochou vdovy ze Stavorenu (holandsky Het vrouwtje van Stavoren, frísky It Wyfke fan Starum), kterou podle legendy zahubila vlastní lakota.

A protože jsme dostali hlad a byla doba oběda, zašli jsme do jedné z restaurací přímo v přístavu. Vybrali jsme si podnik ‚t Havenhoofd, kde jsme bez problémů mohli sedět na terase, kryté ze všech stran skleněnými stěnami i se psy. Objednali jsme si kromě jiného i frískou specialitu – cibulačku se sýrem s hřebíčkem a klobásou (Friese uiensoep). Fríský hřebíčkový sýr (nagelkaas) jsme si už kupovali od počátku naší plavby ale v polévce byl ještě lepší, než jen tak s chlebem. Polévka byla navíc podávána s místním bylinným likérem. Prostě dobrota.

Po obědě jsme se vrátili na loď a protože nám ukazatel paliva naznačoval blízkost rezervy, natankovali jsme u blízké pumpy, protože na jezerech žádné čerpací stanice nejsou. Nutno říci, že motorové lodě jezdí na zvláštní druh paliva – GTL diesel, tedy nízkoemisní naftu a pouze tu je nutné tedy tankovat. Stejnou trasou jsme pluli zpět na jezero Fluessen, ke jsme naplánovali přenocování na jednom z ostrovů. Ostrova Nieuwe Kruispolle jsme dosáhli v pozdním odpoledni. Psi se tady mohli krásně vyběhat, čehož si užili opravdu dosytosti a po večeři jsme ulehli na noc na ostrově.

Šestý den – čtvrtek
Na pátek jsme měli naplánovanou plavbu na jih k větrným mlýnům a jezerům. Ale probudili jsme se do mlhavého zamračeného rána. Po snídani začalo dokonce pršet. Podle předpovědi bohužel měl být čtvrtek plný přeháněk a náš poslední den plavby, tedy pátek, měl propršet komplet. Rozhodli jsme se tedy, že naši plavbu zkrátíme o jeden den. Přes jezero jsme dopluli do města Heeg, kde jsme nakoupili v místním supermarketu COOP (opět pouze za hotovost, naše karty tu nefungovaly) dárky domů a samozřejmě zásobu sýra s hřebíčkem. A protože se opět částečně vyjasnilo, vypluli jsme do městečka Woudsend ke krásnému větrnému mlýnu.

Počasí se zlepšilo a my zamířili po nejprve místním kanále a poté po hlavním Prinses Margrietkanaal k městu Sneek, kde jsme se chtěli ještě projít. V poledne jsme dorazili k jezeru nebo spíše široké křižovatce několika kanálů Aldhôf a na ostrově jsme se vyvázali, vytáhli jednorázový gril a udělali si výborné hamburgery, které jsme nakoupili.

Bylo sice lehce pod mrakem ale nepršelo a těšili jsme se do Sneeku. Když jsme ale vpluli do jeho centra a byli tak 5 minut plavby od městského úvaziště, spustil se déšť, který nevypadal, že brzy přestane. Otočili jsme tedy kormidlem a uhnuli směrem na náš domovský přístav v Terherne. Přes jezero Sneekermeer jsme do Terherne dorazili v pozdním odpoledni. Nejprve jsme natankovali doplna nádrž s palivem a zaparkovali loď na její vyhrazené místo v přístavišti. Využili jsme toho, že zrovna nepršelo a vyrazili se psy na dlouhou procházku kolem celého Terherne a okolí. Večer jsme si připravili a zabalili věci a šli na kutě, naše poslední noc na lodi.

Sedmý den – pátek
Pátek už vlastně nepatří do lodního deníku, protože jsme už nikam nepluli. Ráno po snídani a obvyklém vyvenčení psů jsme sbalili věci do vozíku, přepravili je k parkovišti a naskládali do auta.

Loď jsme uklidili včetně vyluxování, protože po několikadenním pobytu našich tří psů byly samozřejmě na podlaze a na sedačce chlupy. Nicméně se je podařilo bez velkých problémů odstranit a loď jsme předali v pořádku. V kanceláři jsme ještě uhradili načerpanou naftu, dostali zpět kauci 350 EUR, kterou jsme museli před odplutím složit a vyrazili jsme zpět k domovu. Byli jsme trochu zpočátku smutní jestli jsme neudělali chybu a neskončili zbytečně brzy, protože nepršelo a občas vysvitlo i slunce. Ale jen jsme vyjeli, tak se spustil liják a pršelo nám cestou celé 3 hodiny v kuse. Cesta zpět trvala opět kolem 10 hodin.

Epilog
I tentokrát jsme si pobyt na lodi opravdu užili a to i přesto, že jsme ho museli o den zkrátit. Udělali jsme dobře, že jsme vybrali termín po hlavní sezóně, protože v letních měsících je na kanálech opravdu plno. Ohledně poplatků za zvedání mostů jsme byli oproti naší minulé plavbě překvapeni. Platili jsme pouze dvakrát. Mnoho mostů mělo výši poplatku přelepenou nápisem „Gratis“. Jak jsme se dozvěděli, některé oblasti Fríska zavedly příplatek pro nocování v přístavech (jakousi obdobu ubytovací daně) a z ní hradí obsluhu mostů.

A na kolik nás to celé vyšlo?

 

Pronájem lodě	34.170 Kč	1.335 EUR
Spotřebovaná nafta	4.096 Kč	160 EUR
Mostné (zvednutí mostu)	128 Kč	5 EUR
Poplatky za nocování v přístavu	835 Kč	32 EUR
Celkem	39.229 Kč	1.532 EUR

Tipy pro plavbu:
1. Nezapomeňte s sebou nějaký odpuzovač hmyzu nebo repelent. V noci v některých oblastech je dost komárů.

2. Na zapalování sporáku je nejlepší zapalovač. Pokud použijete zápalky, pak je ukládejte do plastového sáčku. Ráno bývají vlhké.

3. Voda z nádrží lodě není vhodná ke konzumaci, takže počítejte s nákupem vody balené.

4. Voda v nádrži nám vydržela pro 3 osoby tak 2 dny. Doplňuje se zdarma v přístavech, kde jsme nocovali, popř. za poplatek na městských úvazištích.

5. Zásuvka 230 V při plavbě je napájena z akumulátoru. Je nutné každou noc ho dobít připojením na vnější zdroj. To neplatí, pokud plujete denně více jak 5 hodin čistého času.