Dolomitický masiv Pale di San Martino je známý především lyžařům, kteří jezdí do nedalekého lyžařského střediska Passo Rolle. Ale tyhle končiny Trentina nejsou plné zážitků jen v zimě. I na jaře, v létě a na podzim je tu krásně a pro mnohé možná ještě krásněji, než když je krajina pod sněhovou peřinou. My jsme vyrazili v červnu.
Výlet jsme si udělali v rámci našeho pobytu v údolí Val di Fiemme. Nebyli jsme sami ale měli jsme s sebou i naše psy. Takže 4 dospělí a 4 českoslovenští vlčáci. Bydleli jsme v Predazzu na statku Agritur Col Verde, kde je možné pobývat i se psy. Tady jsme taky dostali od místních tip na výlet, který není nijak fyzicky náročný, kde se mohou psi vyběhat a navíc s krásnou přírodou a výhledy kolem. Lyžaři znají ten krásný pohled z průsmyku Passo Rolle, kdy máte dojem, že lyžujete přímo pod stěnami masivu. Ale nenechte se mýlit, ten je ještě dost daleko. Dá se k němu dostat buďto z průsmyku po turistické trase kolem chat Capanna Cervino a Baita Segantini. Nebo pohodlněji a nutno říci, že v létě i krásnější trasou, z druhé strany, kudy jsme šli i my.
Autem se jede směrem na Passo Rolle ale kousek za informačním střediskem parku Paneveggio se odbočí na průsmyk Passo Valles. Po přibližně 3 km je doprava odbočka na parkoviště a tam je nutno auto nechat. Sice ještě dále vede silnice ale vjezd je jen pro autobusy a na zvláštní povolení.
Z parkoviště se dá vyrazit přímo po silnici nebo lesní cestičkou. Po asi 1,5 km jsme došli na odbočku k chatě, nesoucí název celé zdejší pastviny – Malga Venegia. Na té je to sice krásné ale museli jsme dávat pozor a nepouštět psy, protože tady se pasou stáda krav. Ne, že by jim psi mohli ublížit. Ale pokud mají na pastvě mladé, což je mimo zimní měsíce pravidlem, krávy by si se psem hravě poradily. Tady končí asfaltová silnice a pokračuje se po štěrkové cestě. Je společná pro pěší i cyklisty, takže je třeba dávat pozor. Cesta vede podél nádherného horského potoka Travignollo. Ten místy tvoří malebné ostrůvky z naplavených dolomitických kamenů a štěrku. Kolem jsou také velké nivy a tady jsme nechali naše psy vyběhat. Moc se jim to líbilo, obzvlášť, když našli kus srnčí nohy. To byli v sedmém nebi.
Asi půlhodinu pohodové chůze od pastviny Malga Venegia se nachází další pastvina opět se stejnojmennou chatou Malga Venegiota di Tonadico. Přestože je to tu vše poměrně rovina a obzor zakrývají vysoké štíty masivu Pale di San Martino, jsme tu ve výšce už přes 1800 m n.m. Tady jsme se zastavili na občerstvení. Vaří tu i jednoduchá jídla ale my jsme se jen napili, dali si kávu a misku s domácím jogurtem s lesním ovocem. Po občerstvení jsme vyrazili dále.
Cesta vede dál lesem, který zakrývá jakýkoliv výhled do okolí. Po necelém kilometru ale vyústí na začátek suťového pole a před námi se otevřel absolutně pohádkový výhled na monumentální masiv Pale di San Martino. Jarní Dolomity jsou prostě neopakovatelné. Na levé straně cesty zelené louky plné květů a na druhé jakoby měsíční krajina vápencové suti, zdvíhající se do výšky až takřka 3.200 m n.m. Nutno podotknout, že cesta, po které jsme šli je v nadmořské výšce okolo 1.920 m, takže stěny masivu Pale di San Martino tu vystupují ještě více jak 1.000 metrů nad ní.
Pro naše psy to byl úplný ráj. Lítali jak zběsilí z louky na suťové pole a zpátky. Navíc tudy tečou přítoky potoka Travignollo s ledově studenou ale křišťálově čistou vodou, takže naši čtyřnozí parťáci se měli i kde osvěžit a napít. A už jsme se pomalu otočili a vydali se stejnou cestou zpět. A konstatovali jsme, že nápad vyjít brzy ráno byl speciálně pro nás se psy, tím nejlepším. Cestou zpět se už totiž turistická stezka začala plnit pěšími turisty ale i cyklisty, protože tudy vede oblíbený okruh přes průsmyk Passo Rolle.
Cestou jsme se zastavili na chatě Malga Venegia, kde jsme si dali výtečný oběd. A protože jsme přece jen nechtěli eventuálně otravovat další hosty v lokále přítomností čtyř československých vlčáků, sedli jsme si na terasu. A udělali jsme dobře, protože domácí oběd s výhledem na masiv Pale di San Martino byl nezapomenutelným zážitkem. A po obědě už jen seběhnout kousek dolů na parkoviště a šupem zpět dolů, do údolí. My jsme pro tentokrát zvolili kratší dopolední trasu délky okolo 10 km. Ale dá se zvolit i celodenní okruh přes průsmyk Passo Rolle, který má okolo 15 km. A ještě pár tipů. Nejkrásnější příroda tu je v pozdním jaře, tedy koncem května a začátkem června, kdy jsou louky rozkvetlé. Pro ty, kteří fotí krajinu, je lépe vyjít odpoledne, kdy odpolední slunce nasvěcuje masiv Pale di San Martino (jeho stěny jsou obráceny na západ). A samozřejmě úplně kouzelné světlo na něj dopadá navečer, kdy celý masiv světlem zrůžoví.