Ostrov Rhodos je skutečnou perlou, ležící na dohled od pobřeží Malé Asie. V sezóně hlavně na severu skutečně centrum turistického průmyslu. Ale mimo hlavní sezónu příjemné místo s krásnou přírodou, příjemnými lidmi a mnoha zajímavostmi přírodními i gastronomickými.

Když Zeus rozděloval svět, zapomněl na boha slunečního svitu Helia, který celý den putoval po obloze. Za toto opomenutí si pak mohl vybrat jakýkoliv kousek země – Helios zvolil ostrov nedaleko pobřeží Malé Asie, kde se hned na první návštěvě zamiloval do nymfy Rhode. Tak vznikl řecký Rhodos. Nejlépe si krásy 78 km dlouhého a 34 km širokého ostrova a jeho atmosféru vychutnáte za řidítky motorky či skútra. Vydáte tak za zážitky i nejméně peněz.

Z letiště do půjčovny
Letiště čtvrtého největšího ostrova Řecka nás vítá v devět ráno zahaleno v slunečním oparu. Přesun do osmnáct kilometrů vzdáleného Faliraki probíhá v přistaveném autobusu. V apartmánech odhazujeme kufry, a protože jsme si zaplatili pobyt bez jídla, nic nám nebrání okamžitě realizovat náš plán a v nejbližší půjčovně si objednat jednostopé vozítko podle našich představ. Faliraki, město barů, diskoték a samozřejmě mnoha restaurací, se pomalu neprobouzí k životu, navíc teď na konci sezóny největší a nejhlučnější podniky úplně zavřely a náš pobyt bude rušit jen žebravé mňoukání koček při snídani na balkóně.

Na první půjčovnu narážíme asi po sto metrech, a přestože nemá vystavenou jedinou motorku, hned přijíždí z centra majitel a autem nás veze na druhý konec Faliraki, kde je v jiném obchodě výběr od slabých skútrů, přes terénní motorky až k silným čtyřkolkám. Volíme skútr dvěstěpadesátku s úložným prostorem pod sedadly; vejde se sem celé plážové vybavení, včetně ploutví na potápění. Za šest dní platíme 170 eur. Žádnou kauci neskládáme, jen si náš řidičský průkaz zamknuli do stolu a místo něj nám vydali papír, který ho prý nahrazoval.

Na pláž, kdy a kde chcete
Naše představa, kam se se skútrem vypravit, byla jasná – projet východní pobřeží od severního k jižnímu mysu a samozřejmě zajet také do vnitrozemí. Když nám bude horko, nebo zbude čas, poležíme plážích. Zajeli jsme na všechny, které uvádějí průvodce, ale postupně jsme se rozmazlili – někde bylo moc lidí, jinde zase málo kamenů, kolem nichž to v moři žije. Nudistická pláž ve Faliraki byla pro naše dobrodružství na dvou kolech moc blízko, záliv Ladikó, kde se natáčel film Děla z Navarone s Anthony Quinnem, zas moc plný lidí, stejně jako pláž Tsambíka. Vyhovoval nám záliv Traganou hned u Ladikó, kde nejsou žádné hotelové a zábavní komplexy a písečná pláž plná lehátek k pronajmutí se za skálou mění v oblázkovou zátoku s malou jeskyní. Bezkonkurenčně ale vyhrála Stegna Beach u města Archangelos.

Městečko Stegna ani v plné sezóně nezahlcené turisty, je tu jen pár malých hotýlků, apartmánů a obchůdků. Místa bylo na pláži tolik, že jsme si postavili skútr do stínu stromu a rozložili se na deku pod ním. Slunce začalo brzy upalovat, a tak jsme všechny věci nechali na písku a pěšky došli do nejbližší taverny. Skvělé tzatziky (salát s jogurtem a okurkami doplňuje česnek, máta, bílý pepř), musaku (mleté maso zapékané s lilky dochucené muškátovým oříškem), kuřecí souvlaki napíchnuté na špejle a samozřejmě retsinu (víno s pryskyřicí) nám přinesl podmračený majitel, kterého pobavilo až to, že jsme si účet museli sečíst sami – čísla za jednotlivé položky na rozdíl od závěrečného součtu nechyběla.

Nejkrásnější cesta
Třetí den pobytu se vydáváme na naší nejdelší, ale také nejkrásnější cestu po ostrově. Vyrážíme na jih, na ostrov Prasonisi, který je s Rhodosem spojen úzkým pruhem písku. Město Líndos zahlédneme jen jako bílé domky u cesty, které hlídají ruiny hradu na kopci, čím níž jedeme, tím je krajina divočejší, mizí vesnice, zůstávají jen vzrostlé jehličnany a stálý vítr. A už je tu jižní mys. Přestože je na Rhodosu oficiálně zakázané kempování, stojí tu obytná auta surfařů, po kterých zůstávají na konci sezóny haldy odpadků. Prudký vítr zvedá ohromné vlny, na kterých se surfaři a kitaři houpou a skáčou.

Na pláž před Prasonisi sice nesmějí auta ani motorky (pokuta je až 250 eur), ale nikdo to nedodržuje a největší adrenalin zažívají jednostopá vozidla při průjezdu rozměklým pískem z jednoho ostrova na druhý. Pokoušíme se vyjet až na špičku ostrova Prasonisi, ale cesta je plná kamení, a tak se vracíme.

Po západním pobřeží míříme k odbočce do vnitrozemí. V Siáně kupujeme proslavený med, olivový olej s tymiánem a kořalku soumi, která se stejně jako italská grappa vyrábí z hroznů vína. V Siáně se doslova zastavil čas – ručičky na hodinách zdejšího kostela ukazují pořád stejně – nejsou to totiž skutečné hodiny, ale jenom malba na fasádě kostela.

Čeká nás nejkrásnější cesta pro motorkáře na trase Embonas – Apollona – Platania – Eleusa – Archipoli- Kolimbia. Objíždíme vysoké hory, a tak jsou zatáčky hodně točité, výhledy dramatické a teplota vzduchu nízká. Ve městečku Embonas rveme do kufru skútru další úlovek – suché bílé víno Villaré, kterého se ročně vyprodukuje jen asi 120 tisíc lahví. Před našimi apartmány ve Faliraki zastavujeme v sedm hodin večer, ten den jsme ujeli víc jak 250 kilometrů.

Ostrov Symi
Nedojedete na něj sice na motorce, ale hodina a půl plavby na lodi určitě stojí za to. První zastávka je u kláštera Panormitis na jihu ostrova. Na rozdíl od většiny památek tady za vstup do kostela archanděla Michaela nic neplatíte. Zbytek dne tráví výletníci v okolí přístavu Giálos, který už při vjezdu do přístavu zaujme svými novoklasickými kamennými fasádami z devatenáctého století. Mnoho vil je už opraveno, ale pokud se rozhodnete šplhat nad přístav po některém z mnoha schodišť, zjistíte, že zbývá ještě hodně rekonstruovat. Vyplatí se koupit tady mořské houby a zajít do některá z místních hospůdek na dobré jídlo a pití, muzeum nautiky klidně vynechejte.

Rybárna jak se patří
Kromě jízdy na skútru jsme chtěli na Rhodosu okusit i něco z místní kuchyně. Najít ji se nakonec ukázalo jako další dobrodružství. I tady se totiž přizpůsobili celosvětovému trendu hamburgrů, hranolků, piz, steaků a koly. Taverna tak ke všemu dává hranolky, tzatziky se kupují v obchodě a řecké jídlo, které se vaří ve velkém, už dělá jen málokdo. A pokud máte chuť na ryby, je to určitě nejdražší položka jídelníčku. To naštěstí neplatí o Aegean Fish v ulici Pepper 1 ve městě Rhodos. Na jedné straně jsou pulty s čerstvými rybami, sépiemi, chobotnicemi a další mořskou havětí, v části prodejny je jídelna. V boxech jsou hotové kraby, langusty,k krevety, ryby, přílohy, zelenina. Vše jen lehce ogrilované či osmažené v těstíčku, koření se šťávou vymačkanou z citrónu. Kdo není spokojen s hotovou nabídkou, může si ukázat na čerstvý úlovek a nechat si ho připravit. Pití je v lednicích. Toalety jako všude na ostrově dokonale čisté. Chodí sem převážně místní rodiny.